Anaximenés z Milétu

Biografie

588 - 528 př. Kr.

Anaximenés, syn Eurystrata z Milétu, spolužák Anaximandra. Tvrdil, podobně jako on, že přirozenost (arché) je nekonečná, ale oproti němu se přiklonil k tomu, že je určitá, že je to vzduch. Rozlišoval jsoucna podle řídkosti a hustoty své substance. Seřadil podle hustoty elementy - oheň, vítr, mračna, voda, země, kamení atp. Věci (jsoucna) pak vznikají houstnutím nebo řídnutím těchto elementů.

Učení

O původu jsoucen

Anaximenés předpokládal, že z nekonečného vzduchu přímo vznikli bohové a božská jsoucna, ostatní (hustší) pak vyšlo z nich - dvojí plození jsoucen. 

Vzduch je podle něj neviditelný, ale poznatelný, když je horký nebo studený, když slábne nebo se dává do pohybu. Vzduch se stále hýbe (viz Anaximandrův věčný pohyb), protože se jsoucna proměňují a proměna není bez pohybu možná. Jsoucna se proměňují houstnutím a řídnutím. Maximálním řídnutím vzniká oheň, houstnutím vzniká vítr, pak mračna, voda, ještě více pak země a nejvyšší hustotou kameny. Tomu odpovídá vnímání žáru a chladu při proměnách věcí.

Anaximenés zažil při 58. olympiádě (548/7 př. Kr.) zemětřesení, které ho ovlivnilo v úvahách o přírodě.

O Zemi a nebeských tělesech

Země je podle Anaximena plochá a obklopená vzduchem, stejně jako Slunce, Luna i hvězdy, které hoří. Hvězdy podle něj pochází ze Země, protože oheň stoupá k nebi. Hvězdy pak nezachází pod zem, jak tvrdí jiní, ale vrací se k ní podobně jako se nasadí čelenka na hlavu. Slunce je na vrcholu těch nejvyšších zemských částí (je jakýmsi krytem) a zima nastává, když se Slunce vzdálí. Hvězdy podle Anaximena nemají na roční období vliv (srov. Platón). (podle Hipolyta)

Hvězdy jsou přirozenosti ohnivé a u nich se nalézají kamenitá tělesa (způsobují zatmění, meteority?). Jsou připevněny k průhledné obloze (křišťálové) jako hřebíky. Slunce je žhnoucí talíř tenký jako list. (podle Aetia)

O počasí a zemětřesení

Větry se rodí z prudkého rozepnutí nahuštěněho vzduchu. Jak se vzduch větrem sráží, vznikají mraky a z nich pak voda. Dalším srážením vody v mracích může dojít ke vzniku sněhu a krup. Blesky vznikají prasknutím mraků, když do sebe narazí poryvem větru. Duha vzniká slunečním zářením, které prochází hustším vzduchem. Zemětřesení vzniká poškozením Země v důsledku jejího zahřívání a ochlazování. (podle Hipolyta)

Země praská máčením a vysušováním a pokud se praskání nakupí, může se třást. Zemětřesení může nastat, když padnou prudké deště na rozpálenou zem. (podle Aristotela)

Napsali o něm

Störig, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha: Zvon, 1999 (6. vydání).

"Třetí mílétský přírodní filozof, současník Anaximandrův, považoval za pralátku vzduch, ovšem nikoliv v doslovném smyslu, neboť jím rozumí (jako oživující dech) i duši. I on hlásal periodické střídání vzniku a zániku světů." (str. 97-98)